Den třetí - 25.7.2009
Ráno jsme si pěkně přispali a probudili se do zamračeného dne, s občasným deštíkem. Vzhledem ke skutečnosti, že jsme měli v plánu jen odpočinek s průzkumem blízkého okolí, bylo nám to celkem jedno.
Po snídani a vykonání všech hygienických úkonů, jsme téměř všichni plynule začali vařit oběd. Klábosili jsme o včerejší túře a trochu s obavami hleděli k zítřku, kdy jsme se opět chystali na výšlap nad hranici 2 000 metrů. Všichni byli celkem unavení (kolena dostala co proto) a počasí bylo takové všelijaké. Neuměli jsme si představit, že bychom v dešti stoupali a následně sestupovali po podobných kamenech jako včera. Samozřejmě nikdo netušil jak odlišný charakter krajiny nás zítra čeká.
Po obědě jsme se vydali na prohlídku nedalekého muzea NP Vysoké Taury. Jedná se spíše o malý skanzen, ve kterém jsou umístěny dřevěné chalupy s jednotlivými expozicemi. Převážná část je věnována místní fauně, těžbě nerostů, ale také se zde nachází fantastická výstava tradičních masek. V miniaturním promítacím sále si můžete pustit několik filmů, které vypovídají o nelehkém životě místních horalů. Celým muzeem procházíte sami bez průvodce a je jen na vás, kolik času tam strávíte za svých 3,5 EUR… Při vstupu do areálu je možné zakoupit parádní turistickou mapu za přijatelných 6,5 EUR, která obsahuje i foto panoramatickou přílohu s popisem významných vrcholů a je v měřítku 1: 35 000.
Z muzea naše kroky vedly do stylové restaurace na ochutnávku místního piva, ale ještě před usednutím ke stolu jsme navštívili „íčko“ v prvním patře. Zde je možné zhlédnout malou, ale hezkou expozici fauny a flóry NP a především si zdarma vzít různé materiály – od ryze propagačních prospektů po praktické příručky s přehledy horských chat, tipů na zajímavé turistické cíle včetně obtížností apod.
V restauraci jsme zažili ještě jednu zajímavou věc: po zaplacení 4 piv jsem platil 50 Eurovou bankovkou, číšník mi vrátil hrst papírových a nějaké drobné a já to všechno bez počítání, jak je mým dobrým zvykem, nacpal do kapsy… Po příchodu do kempu jsme začali vařit a při počítání peněz jsme zjistili, že číšník nám nejen neúčtoval nic za pivo, ale ještě se „seknul“ a místo 10 Eurovky mi vrátil 50 Euro… Konečný účet – pivo zdarma + 27 Euro navíc. Chvíli jsme se radovali z nečekaného bohatství, ale postupně se nám to celé rozleželo v hlavě a i s ohledem na skutečnost, že číšník byl skorokrajan – Slovák, jsme se vydali peníze vrátit. Vrchní nám zpočátku moc nevěřil, ale nakonec podle našich křečovitých úsměvů pochopil že legrace by vypadala jinak a peníze s díky přijal. Pozvání na pivo jsme odmítli- pétanque čekal - a dohodli se, že se ukážeme druhý den. Nakonec jsme se s ním bohužel minuli a z odměny nebylo nic. Alespoň nám zůstal dobrý pocit…
Večer klasika – pivko, kávička, nabalit batohy, nařídit budíka na šestou a pomalu do spacáků. Předtím ještě ovšem kulturní osvěta v podobě místního krojovaného spolku muzikantů, kteří již za tmy objíždějí ubytované turisty v celém údolí a zahrají pár folklórních pecek. Navíc každý kdo přispěje do společné kasičky dostane pozornost v podobě panáka pálenky (byla dobrá…). Samozřejmě se jedná o „divadélko“ pro turisty, ale shodli jsme se, že sólo na lesní roh na pozadí již temných hor má své kouzlo…
Ráno čekal Murtörl…