Den čtvrtý - 26.7.2009 - 2. túra
Vzhledem k tomu, že jsme si připlatili za počasí, probudili jsme se sice do celkem chladného, ale opět slunečného dne, obloha jako vymetená. Museli jsme uznat, že na počasí máme opravdu kliku. Rychlá snídaně a kolem půl osmé vyrážíme.Nezbytná zastávka u potoka, kam ukládáme k vychlazení pivci (nejedná se o překlep, ale prostě o způsob mluvy Vaňouse, který jsme přijali za svůj) a hurá do kopce.
Protože jsme si mysleli, že přesně víme kudy vede první úsek trasy na Murtörl, šli jsme nahoru směrem k vodopádu tak nějak automaticky. Spíše jsme se věnovali focení mlhy, která ležela těsně nad řekou a v kontrastu se sluncem a ozářenými štíty vypadala nádherně.Široká šotolinová cesta se kroutila vzhůru kolem pastviny a my brzy zjistili, že nejdeme po červené. Ale směr byl správný, tak jsme to neřešili a doufali, že se někde napojíme. Brzy se tak stalo a my již po značce mířili dál do kopce.Mezitím již někteří z nás odhodili většinu svršků, protože slunce začalo nemilosrdně pražit a začaly mezi námi vznikat mezery. Přesně řečeno – mezi námi a Chodorníkem, který si v pátek hrábl až na dno a možná ještě o kousek dál… Jelikož jsme ale s sebou měli vysílačky, stále jsme věděli kde se nachází, mapa ukazovala, že nepůjdeme přes žádné nebezpečné úseky, takže jsme byli v klidu.
Nastoupali jsme do výšky 1483 metrů a kolem miniaturního dřevěného kostelíka se dostali k chatě Kreehütte ve výšce. Hned za ní leží další z chat Bichlhütte 1570 m a turistická značka nás ze široké cesty svádí prudce vpravo přes louku. Jdeme po uzoučké pěšince velmi strmě vzhůru a všichni jsme rádi, že se konečně noříme do lesa. Neradujeme se ovšem dlouho – po překonání širšího potoka po dřevěné lávce a minutí stáda krav se ocitáme nad hranicí lesa a kráčíme v již pekelném vedru vřesovištěm nahoru. Turbo, který jde první, dokonce plaší velkou zmiji, která se válela přímo na stezce. Od té chvíle si více než krásné krajiny všímáme kam šlapeme a současně rozvíjíme debatu na téma hadí uštknutí. Vysílačkou samozřejmě varujeme i Chodorníka, i když dle mého názoru to bylo trochu zbytečné – jeho funění určitě vyplašilo zmije na míle daleko.
Po čase se dostáváme k dřevěnému ohradníku, který přelézáme ocitáme se na travnaté lehce podmáčené pastvině plné pasoucích se krav. Podle mapy již vrchol nemůže být daleko, tak nás udivuje, že okolo je stále plno zeleně, pouze vzdálené zasněžené vrcholky jsou skalnaté. Prostě naprosto jiný charakter krajiny, než na páteční túře – začali jsme jí pracovně říkat irská. Všichni tři zdoláváme závěrečné pasáže a po překonání dalšího ohradníku – teď již brankou jsme na vrcholu Murtörl (2 260 m/n.m.). Zpočátku ani jako vrchol nevypadá, má charakter nádherně zelené horské louky s pruhem sněhu a všude kolem se tyčí vyšší štíty, ale vrcholová knížka hovoří jasně – jsme v cíli. Mimo kříže se tu nacházejí i dva náhrobky zahynuvších horalů.
I přes nádherné počasí se rychle převlékáme do suchého a začínáme jíst. Mezitím k nám pomalu dorážejí další turisté – někteří přišli z opačného směru, ale dost jich vystoupalo z naší strany. Tento vrchol je opravdu dosti frekventovaný – do jisté míry je to určitě dané faktem, že až k chatám se dá dojet autem a i dál je výstup čistě otázkou vytrvalosti, jde se po pohodlné stezce a proto ho zvládají i relativně méně zdatní jedinci.
Po jídle opět cvakáme jednu fotku za druhou, procházíme se po planině, později posedáváme a kocháme se překrásnými výhledy do údolí a na vzdálené hřbety zasněžených hor. Paráda.
Doráží i Chodorník, který nejprve sprostě vynadal krávě, která mu zablokovala průchod dřevěnou brankou a pak všechny rozbil, když místo radostného výkřiku nad úspěšným výstupem začal fotit cosi v trávě… Po nezbytném odpočinku a zběsilém fotografování pomalu začínáme scházet zpět do údolí. Již ráno jsme si řekli, že nechceme přijít do kempu nikterak pozdě, takže blízké vrcholy Nebelkarscharte (2 453) a Schöderhorn (2 475) máme v plánu až příště…
Sestup již byl velmi rychlý, po pohodlné stezce se šlo velmi jistě. Nafotili jsme ještě kostelík a opět pelášili do kempu, tentokrát již správnou cestou.Vzali z potoka vychlazené megapivo k večeři, sprcha, jídlo a hurá do hospody pro slíbenou odměnu. Bohužel náš kolega ze Slovenska již měl po šichtě, takže jsme každý vytáhli z peněženky 3,10 Euro a hodně si Zipfera šetřili… Pak ještě nákup výborného uzeného masa, zpět do kempu oklikou přes potok pro další pivo – které nám však někdo do půlky vypil a pomalu jsme začínali plánovat zítřejší
odjezd…
Stručná charakteristika:
Jedná se o nenáročnou trasu – až k chatám je hodnocena jako velmi lehká, dále na vrchol jako středně obtížná, ale pouze jen díky strmému sklonu. Na turisty nečekají žádné nebezpečné, nebo exponované úseky, stezka je velmi dobře schůdná. Charakteristickým prvkem je neustálá zeleň (i ve vrcholových partiích). Během jednoho dne se dají stihnout i další dva vrcholy. Pokud máte štěstí na počasí, čekají vás nádherné výhledy na zasněžené třítisícovky.